Rozhovor s DJ Jirkou Neumannem

1/ Můžeš nám říci něco o tom, jak se Jirka Neumann dostal k muzice osmdesátých let a k muzice vůbec?
Už od počátku osmdesátých let jsem trávil desítky hodin poslechem německých a rakouských rozhlasových stanic. Sbíral jsem desky, chodil na burzy, nahrával kazety. Muzika osmdesátých let mě zcela pohltila. V té době byl pro mě obrovský zážitek, když jsem se jednou za čas dostal k některé z "imperialistických" televizí a zjistil, že většina hitů má také velmi povedený obrazový doprovod. Podotýkám, že v té době klipy prožívaly obrovský boom a byly v té době ještě velmi nápadité. Po pádu "železné opony" jsem začal klipy z osmdesátých let cíleně shánět. Mezitím jsem spoluzaložil pražské Radio 1, kterému jsem sedm let šéfoval po hudební stránce. Prezentoval jsem zde hudbu, jejíž část nebyla zas tak úplně mým "šálkem kávy". Svým založením jsem byl vždy spíše "popíkář", což si možná tehdejší posluchači pamatují zvláště z hitparády Radia 1, kterou jsem sedm let připravoval. V průběhu devadesátých let se mi podařilo vybudovat archív několika tisíc videoklipů z osmdesátých let. Začal jsem hledat způsob, jak tyto klipy prezentovat veřejně, protože mi bylo líto nechávat si je jen pro sebe.

2/ Kdy začala spolupráce s Lucerna music barem?
V roce 1996 hrála v Lucerna music baru tehdy době populární skupina Shannen Grey. Její kapelník Richard Ulrych mě požádal, jestli bych nevyplnil hudbou osmdesátých let čas před a po koncertě. Zahrál jsem nejen hudbu z cédéček, ale i několik videoklipů, které měly nečekaný úspěch. Za nějaký čas jsem se dohodl s majitelem Lucerna baru Michalem Filipem na pravidelných pořadech, které by byly zaměřeny na hudbu a zvláště videoklipy osmdesátých let. Když byl v roce 1999 otevřen po rekonstrukci smíchovský Futurum music bar, rozšířili jsme 80´s Party i do těchto prostor. Postupem času se z těchto akcí stal fenomén, který dnes dokáže naplnit čtyři sály týdně.

3/ Můžeš nějak představit svůj program ve Futuru a Lucerna baru?
Je to večer plný hudby a videoklipů osmdesátých a dnes už i devadesátých let, kde můžete poslouchat, tančit, sledovat mnohdy i velmi vzácné klipy, pít, balit holky i kluky, zkrátka naprosto pohodově se bavit. Ne nadarmo se těmto akcím říká "největší pražská seznamka". A může vám být 19 nebo 45 a není s tím žádný problém.

4/ Proč jste v roce 2002 změnili dramaturgii 80´s Party v Lucerna music baru?
Za prvé jsme začali hrát v obou klubech v pátek i sobotu a za druhé jsme akci přejmenovali na 80´s & 90´s Party. Což samozřejmě znamená, že se zde můžete nyní setkat i s videoklipy devadesátých let. K této změně došlo proto, že jsem se začal cítit velmi omezen časovým obdobím osmdesátých let, zvláště když se mi doma nahromadilo velké množství klipů z devadesátých let. Potřeboval jsem udělat změnu, kterou by návštěvníci pocítili jako osvěžení a jako známku toho, že se tato akce nějakým způsobem vyvíjí. S radostí zjišťuji, že i o devadesátá léta je obrovský zájem. Asi je to také tím, že za těch šest let, co 80´s Party běží, dorostla další generace návštěvníků.

5/ Jak stíháš odehrát 4 večery týdně?
Čtyři večery v týdnu (které se navíc překrývají) samozřejmě nemůžu odehrát sám, proto jsem si už delší dobu hledal spolupracovníky, kteří by mohli odehrát ty večery, které já nezvládnu. Po čase se můj tým ustálil na pěti členech (včetně mě), kteří hrají z mého hudebního materiálu a podle mé dramaturgie. Proto je moje jméno uvedeno i u akcí, které fyzicky nedělám já. Výběr těchto spolupracovníků nebyl jednoduchý. Ne každý je naladěn na podobnou "hudební vlnu" a to pak může zcela změnit styl a atmosféru akce. A já si svůj styl velmi hlídám.

6/ Co nám řekneš o svých spolupracovnících DJ?
Prvním z mých spolupracovníků je Jiří Březina, kapelník známé skupiny Decline, druhým je Tomáš Uher, zaměstnanec jedné známé gramofonové firmy, třetím je Vladimír Srb, také člen skupiny Decline a zaměstnanec Radia 1 a tou čtvrtou byla DJka Zuzka Domalípová, která vnášela do našeho přemužštělého týmu trochu té ženské něhy. Bohužel je v současné době natolik zaneprázdněna, že musela náš tým opustit. Není vyloučeno, že časem se budou naše řady ještě rozšiřovat. Případní noví členové týmu musí však splňovat moje kritéria.

7/ Jaké jsou tvé nejoblíbenější kapely a co nejraději hraješ?
Já miluju téměř všechny kapely a interprety z první půlky osmdesátých let, hlavně nové romantiky. Samozřejmě v Lucerně a ve Futuru nemůžu hrát všechny kapely, které se mi líbí, protože tam je to hlavně o tanci a zdaleka ne všechny mé oblíbené pecky jsou taneční. Kdybych měl dát dohromady svá nejoblíbenější jména z osmdesátých let, žebříček by vypadal asi následovně: Real Life, Hubert Kah, Icehouse, Propaganda, Thinkman, Talk Talk, Kraftwerk, China Crisis, Fra Lippo Lippi, Men Without Hats, Visage, Human League, OMD, Pet Shop Boys, Ultravox, KajaGooGoo, The Cure, Gary Numan, New Order, Duran Duran, A-ha, Depeche Mode, Men At Work, E.L.O., Nena, Nik Kershaw, Simple Minds, Thompson Twins, Tears For Fears. Od těchto interpretů mám všechna alba, která vydali. Ovšem zdůrazňuji, že už od těchto kapel zásadně neposlouchám "provařené" hitovky, které mi totálně zhnusila komerční rádia. Tyto kapely mají spoustu úžasných skladeb, o kterých dnes už málokdo ví. Jsem ovšem také velkým obdivovatelem Beatles, Queen, Genesis, Jethro Tull a miluju Davida Bowieho, Petera Gabriela a The Police. A co se týče toho, co nejraději hraju, nejvíc miluju tzv. "smrtící sérii", to znamená set největších hitů (Midnight Oil, Europe, Opus, Village People atd.), kdy celý Lucerna bar zpívá, lidi skáčou salta, rvou ze sebe oblečení, zkrátka extáze.

8/ Připravuješ nějaké novinky?
Některé novinky už proběhly. Majitel Lucerna baru a Futurum baru Michal Filip investoval značné prostředky do nové zvukové aparatury a do nových videoprojektorů s velkou svítivostí. Největší novinkou je asi to, že jsme kompletně přešli na nosiče DVD. Také chystám spolupráci s některými gramofirmami při vydávání CD a DVD interpretů osmdesátých a devadesátých let. Ideální by byla také spolupráce s nějakým "osvíceným" rádiem. Rád bych také v budoucnu založil nějaké takové rádio sám. Ostatně nebylo by to první rádio, které bych rozjížděl.

9/ Hraješ i mimo Prahu?
Mimo Prahu nehraju. I když nabídek bylo hodně, nikdo nakonec nedokázal zajistit takové technické podmínky, které by mně vyhovovaly. Jen investice do obrazové a zvukové aparatury se pohybuje od půl milionu výš. Navíc mě nebaví hrát pro poloprázdný sál a to ani kdybych za to dostal královsky zaplaceno. Většina pořadatelů nedokáže zajistit dobrou propagaci. Ono to totiž není jen o penězích. Já musím cítit, že lidi v sále jsou naladěni na stejnou frekvenci jako já. Pokud se to nepovede (což se jednou za čas stane i v Lucerně nebo ve Futuru), mám z toho celý týden zkaženou náladu a ve dne v noci přemýšlím, kde se stala chyba.